Vítejte v Krišnově dvoře!
(Reportáž z návštěvy farmy Krišnův dvůr, magazín Ego!, Hospodářské noviny, 15. června 2018).
text: Zuzana Válková
foto: Libor Fojtík
Měly by tu vonět louky a polnosti, statek se však ohlašuje vůní karamelu a přepuštěného másla. Váhavě vkročíme do dvora, protože tušíme, že Madhusúdan dás nás ještě nečeká. Přiměli jsme ho na poslední chvíli změnit plány a místo prodeje duchovní literatury a rozmlouvání s lidmi, jemuž by se věnoval v ulicích Prahy, stráví páteční odpoledne v Krišnově dvoře. Zatím však nebere telefon. A pokud nás nečeká mnich Madhu, ostatní obyvatelé usedlosti, jejichž den začíná už v půl čtvrté ráno, na nás kvůli práci nemusí mít čas.
Chvíli není nikdo vidět, jen holčička, která pospává ve stínu obrovitého kombajnu. Kolem její matrace nejdřív proběhne kotě, pak důstojným krokem projde páv. Polední odpočinek nikdy nepůsobil tak idylicky: typický český grunt, který se kdysi jmenoval Statek Lhotka, se v Krišnově dvoře nezapře, ale „obrazy z východního ráje“ také ne. Ačkoliv zde žijí dva koně a 12 krav, hlavně jerseyek a holštýnek, vzduch je prosycený vůní domácích sušenek.
„Hare Krišna. Zkusím Madhua najít. Možná je u kraviček, jedna z nich je nemocná,“ nabízí nám mladá žena ve zlato-žlutém sárí, když vyjde ze zářivě oranžové pekárny s obrazem posvátného zvířete. Sladkosti tu připravují z vlastní mouky: ovesné, cizrnové, špaldové. Sladí je melasou, dochucují karobem, fíky i ananasem. Žena nás usadí na dřevěnou lavici uprostřed statku, kam nám také přijde oznámit, že Madhu bude mít tři čtvrtě hodiny zpoždění.
„Můžeme vás zatím pozvat na oběd?“ usměje se bruneta, kolem níž se popelí další děvčátko. Pozdravíme ho, dívka jménem Bhakti zaboří obličej do máminy sukně. Neradi bychom obtěžovali, říkáme. Neobtěžujeme. Můžeme s něčím pomoct? ptáme se. Jako hosté rozhodně ne.
Během pár minut se z obytné části statku vynoří muž s bílým znamením − tilakem − na čele. Zatroubí na bílou lasturu: je půl druhé, bude se jíst. Snažíme se najít způsob, jak se do příprav oběda zapojit, ale jsme znova odmítnuti. Víme, že jídlo má ve staroindické − védské − kultuře, z níž hnutí Hare Krišna vychází, významnou roli. Společné stravování navíc představuje jeden z pevných bodů dne plného práce, který však nezná večeři; poslední jídlo dne si prý dává jen ten, kdo potřebuje. (Pokračování online zde).
