Z této nejstarší budovy na farmě, která již dávno před rokem 1850 sloužila jako sýpka, jsme v roce 1998 vybudovali současnou podobu fungujícího mlýna. Mouku ze mlýna využíváme sami na farmě na pečení chleba a jiného pečiva, ale dodáváme jí i do obchodů. Mlýn nám pomáhá přiblížit se dávné tradici tohoto kraje a její spojitosti s přírodou. Za mlýnem je připraven i žentour, který bychom rádi v době potřeby či z ukázkových důvodů využili a poháněli tak mlýn za pomoci volů nebo koní.
Mlynářské řemeslo je bezesporu jedním z nejstarších a nejdůležitějších lidských řemesel. Nejprve se k drcení obilí používalo mírně zahloubeného kamene a malého ručního kamenného drtidla. Pak následovaly tzv. žernovy, ruční otáčivé kamenné mlýnky. Skládaly se ze dvou kamenů – pevného spodního a horního rotujícího, jímž se otáčelo pomocí „ručky“. Za nejstarší podobu mlýna se považuje mlýn tažný, k jehož pohonu se užíval dobytek; takové mlýny jsou známé i pod názvy koňský, volský či oslí podle druhu zvířat, jež jej poháněla. Přibližně v polovině 8. století se na našem území objevily mlýny na vodní pohon a v 11. století mlýny větrné. Velké množství mlýnů, a s tím i rozkvět řemesla, nastal v 16. století. Mlýny byly vybaveny tzv. českým složením a lišily se pouze velikostí a různým doplňkovým zařízením. Mlynářský stav býval odjakživa velmi vážený a mlýny, jako statky zvlášť cenné, patřily vrchnostem, klášterům a později také městům a bohatým měšťanům. Majitelé těchto mlýnů však nesměli provozovat mlynářství sami, ale museli si zjednat řádného mlynáře.
Po dlouhá století se v mlynářství až na drobná zlepšení nic nezměnilo. Pronikavá změna však nastala ve druhé polovině 19. století, kdy technický pokrok a zavádění nových strojů nahradil „starý český mlýn“ průmyslovými objekty. K pohonu se začal využívat parní stroj, dřevěné konstrukce se nahrazovaly železnými a litinovými a začaly se vyrábět i různé doplňkové stroje k čištění obilí. Zvláště používání kovových válců při mletí sice umožňuje výrobu dobře skladovatelné bílé mouky, ale pro mouku celozrnnou, vhodnou pro racionální výživu, je daleko lepší mlýn kamenný.
Zpracování obilí na kamenném mlýně je tedy způsob starý několik tisíciletí, prověřený minulými generacemi. Mezi otáčejícími se mlýnskými kameny si celé zrno zachovává obsah cenných enzymů. Díky těmto enzymům žaludek dobře rozloží potravu na jednotlivé aminokyseliny, stavební kameny potřebné pro tvorbu bílkovin. Dalším pozitivem je tvorba jemných granulek namleté vlákniny z povrchových vrstev obilí, díky nimž se zpomaluje vstřebávání cukrů a vyrovná se jejich hladina v krvi. Nedochází ke zvyšování glykemického indexu, což šetří slinivku břišní. Rotační, tedy kamenný mlýn zároveň zrno obrušuje a zároveň ho celé včetně obalu rozkouskuje, takže se namele i obal zrna. Válcové mlýny oproti tomu spíše zrní drtí a obal zrna zůstane více méně celistvý, takže se pak při dalším zpracování snadno oddělí (např. prosetím) od ostatní mouky, čímž vznikne bílá mouka. Běžné válcové mlýny také vlákninu zpracují do ostřejšího jehličkového tvaru, což může poškozovat střevní stěnu. Dnešní technologie mletí zrna ochuzuje náš organismus o minerální látky a vlákninu. Vláknina významně pozitivně působí na peristaltiku střev, čímž podporuje vylučování různých civilizačních jedů, podporuje střevní mikroflóru, která se podílí na celkové imunitě organismu. Výroba celozrnné mouky kamenným mlýnem, tedy rotačním způsobem, má vyšší nároky na čistotu obilí díky tomu, že celá slupka je semleta a proto musí být dokonale čistá. Na vyčištění zrna před mletím používáme několik strojů.
Loupačka na obilí
Třídička na obilí
Fukar na obilí
Díky konstrukci zdejšího mlýna jsme schopni namlít jedenáct druhů mouky, například pšeničnou celozrnnou mouku, hladkou a polohrubou, kterou můžete použít podobně jako klasickou bílou mouku. Další výhodou naší mouky je, že při její výrobě nepoužíváme žádné bělící, konzervační ani jiné chemické látky. Mouku tedy dodáváme čerstvou a jako taková si zachovává nejen veškerou výživnou hodnotu, ale také výbornou chuť a vůni.