Jedna z prvních evropských žákyň Šríly Prabhupády.

“Mondákiní pokračovala sloužit Rádhě a Krišnovi a toužila udělat pro Prabupádu něco dobrodružného. Věděla, že chce aby jeho žáci kázali, a slyšela ho na přednášce říkat, že dokonalostí života je, když vás duchovní mistr o něco požádá a vy to bez ostýchání vykonáte. A tak se modlila ke Krišnovi, aby ji Prabhupáda požádal o něco obtížného a ona mohla říct “ano!”.

Během své nedávné návštěvy Moskvy Prabhupáda kázal mladému ruskému studentovi filologie Anatolimu, kterého Šjámasundar potkal na ulici a přivedl ho s sebou do jejich hotelového pokoje. Poté, co naslouchal Prabhupádovi tři dny a tři noci, byl Anatoli přesvědčen o filozofii vědomí Krišny, a byl zasvěcen, tajně přijímajíc jméno Ananta Šánti. Prabhupáda a Šjámasundar diskutovali způsob, jak s ním zůstat v kontaktu a dodávat mu knihy. Jedna z jejich myšlenek bylo najít mu zahraniční manželku, která by ho mohla ze západu navštěvovat. To by mu umožnilo komunikaci s vnějším světem. Ananta Šánti byl jediným Hare Krišna oddaným za “železnou oponou” a Prabhupáda chtěl udělat cokoliv, aby ho povzbudil.

Jednoho dne přinesla Mondákiní do Prabhupádova pokoje jeho odpolední ovoce. Prabhupáda se na ni usmál. Šjámasundar byl v pokoji také.
“Mondákiní?”
“Ano Šrílo Prabhupádo?”. Čekala, že ji pošle jen tak pro něco přes ulici.
“Chtěla bys jet do Ruska a vdát se za jednoho chlapce, abys pomohla šířit vědomí Krišny?”. Hlavou jí proběhla vzpomínka na její modlitbu. Odpověděla bez zaváhání.
“Ano Šrílo Prabhupádo!”
Prabhupáda se doširoka usmál a požádal Šjámasundara, ať zařídí vše potřebné.”

– výňatek z knihy When the sun shines, Ranchor Prime